Betynka jsme přijali od syna paní, která se o něj již pro svůj vysoký věk nezvládala starat.
Museli jsme mu oholit asi polovinu srsti, jelikož ji měl scuckanou do pevných dredů. Měl také spoustu klíšťat, ale těch jsme se zbavili snadno pomocí pipety, která se zároveň postarala o odčervení.
Betynek je typický maiňáček (není papírový, ale vzhled a povaha prostě odpovídá tomuto plemeni) – společenský, zvědavý, ukecaný. A stejně jako můj první kocourek, neznačkový maiňáček, když se mu něco nelíbí, tak se ožene. Ale člověk se spíš lekne, než se by se mu něco stalo. Přeci jen Betynkova velikost budí trochu respekt. Ale rozhodně nijak neublíží, jen je přeci jen háklivý na svoje oholené tělíčko, a taky se u nás v útulku necítí dobře po psychické stránce.
Přál by se mít podobný domov, jako byl ten původní. Jako jedináček, v přiměřeně klidném prostředí, s možností chodit ven.